Konec,aneb jak přežít 02.

13. dubna 2015 v 23:44 | Kitty
Když jsem se probrala,málem jsem se leknutím...no...málem jsem spadla z větve. Všude v lese pode mnou chodili nakažení. Bylo otravné neustále slyšet to jejich ,,Mhmmm" a nebo taky ,,Hmmmhmmm". Zavrčela jsem si něco pro sebe a zbalila si věci. Zapla jsem si batoh a zamířila po hustých korunách stromů pryč. Klidně jsem kráčela po větvích,které na sebe byly nalepené. Někdy jsem sice musela skočit z větve na větev,nebo seskočit dolů a zase rychle vylézt,ale jinak to bylo fajn. Náhle jsem se objevila u jezera. Ach vzpomínky se objevily tak náhle,že to nešlo zastavit...


,,Maru! Maru! Honem sem pojď!" volala na mě Karatsuky. ,,Mě se nechce,nebudu plavat..." řekla jsem otráveně ze břehu,kde jsem ležela v bikinách. ,,Maruuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu!" zaječela na mě. Arghhh jak já tohle oslovení nesnáším. ,,Karo! Ještě jednou mi tak řekneš a já se zvednu! A to nechceš!" vykřikla jsem otráveně. Bylo slyšet jak si naštvaně mumlala. ,,Heheee..." zachechtala se. ,,Maru! Maru! Maru! Maru!" začala na mě dokola pokřikovat. Zatla jsem zuby a prudce se zvedla. Nasupeně jsem kráčela k vodě. ,,Já tě vážně zabiju Karo! A myslím to vážně! Utopím tě!" vrčela jsem. ,,Aáááááá,nech měěě!" vyjekla a začala se brodit co nejdál ode mě. Rychle jsem kráčela vodou za ní,která byla pořád hlubší. ,,Itchimaruuuuu,prosííííím,odpusť mi toooo" prosila a dál se sunula přede mnou. Rozeběhla jsem se a když jsem byla těsně za ní,skočila jsem. Dopadla jsem na ní a potopila se. ,,Já ti dám mi říkat Maru!" smála jsem se a chvíli jí držela hlavu pod vodou. Po chvíli jsem jí hlavu vytáhla a zblízka jsem si jí prohlédla. ,,Budeš mi tak ještě říkat?" měla jsem na tváři zlověstný úsměv. ,,N-ne,s-slibuju.. Ma...Itchimaru...e...hehe..." koktala a klepala se. Vypadala jak zmoklá slepice...ale to já taky. Byl to krásný den...Kobal nic neříkal a já s Karatsuky ležíme v trávě. Povídaly jsme si o různých klucích,o škole...kam půjdeme. ,,Jdu zase do vody...jdeš taky?" náhle se zvedla a koukla na mě. ,,J-já,asi..jo" usmála jsem se a zvedla se. Pomalu jsme se v tom vedru doplazily k jezeru. Ona do něj skočila,tím pádem jsem byla hned celá morká. ,,Karooooooooo!" zaječela jsem. ,,N-ne,p-prosím Itchiiiiiiiiiiiiii" vyjekla a potopila se. Prudce jsem skočila za ní a chytla jí za nohu. Vynořily jsme se a já jí jemně chytla pod krkem,začala jsem jí mlátit slabě do hlavy. ,,Ty..mrňavá..potvoro!" pořád jsem jí to opakovala. ,,Eee,Itch prosíím...p-prosííím" kňučela. Nakonec jsem jí s povzdechnutím pustila a odplazila se na břeh. Kara se ještě chvíli radostně cáchala ve vodě. Když se setmělo tak jsme se rozloučily a každá jsme se vydala jiným směrem. To bylo naposledy co jsme se viděly...potom zmizela...nikdo neví kam ani proč. Snažila jsem se jí dovolat,ale nebyla dostupná...chybí mi...


,,Ahahahaaaa" slyšela jsem Kobala jak se směje. ,,Drž klapačku!" vykřikla jsem na něj a seskočila ze stromu. Tady nebyli žádní nakažení. ,,Ahahaaaaa,hezké vzpomínky,hlavně ten konec,hahaaa" smál se dál. Udeřila jsem se do břicha. Bolelo to i mě i jeho. Heknula jsem a on taky. ,,Dobře dobře,mlčím" řekl naštvaně a zmlkl. Chvíli jsem tu ránu rozdýchávala ale nakonec jsem popošla k jezeru. Rozhlédla jsem se. Nikdo tu nebyl. Oddechla jsem si. Obešla jsem jezero a šla dál. ,,Měla by jsi jít zpátky do Tokya..." řekl naštvaně Kobal. ,,Jo jasně a nechat se sežrat? Wow dobrej nápad Koby..." zavrčela jsem. ,,Tak to nemyslím...je tam dost obchodů,a myslím,že tam moc přeživších není...ale když se budeš maskovat a budeš si do batohu dávat léky,jídlo,pití...sladkosti...tak máš šanci na přežití..." usmál se...jo někde v hloubi duše dokáže bejt i hodnej... ,,Říkal jsi..sladkosti?" otevřela jsem batoh kde jsem měla poslední dvě lízátka. Prudce jsem ho zapla a rozeběhla se ke stromu. Vylezla jsem na něj a běžela zpět k Tokyu. ,,Wow...ty jsi ale závislačka..." řekla zamračeně. ,,Budeš tlustá" zasmál se. ,,Nebudu" zavrčela jsem. ,,Ještě k tomu si seženu nějakou zeleninu,budu mít čím shazovat..." ,,Vem si i ovoce!" vyjekl se smíchem. ,,Drž klapačku!" natáhla jsem ruku. ,,Jojojojo dobře,mlčím,hlavně se nemlať!" dal si ruce na hlavu. Tentokrát jsem se zasmála já. Kobal naštvaně nafoukl tváře. ,,To není vtipný" zavrčel a otočil se ke mě zády. Dál jsem běžela tiše. Pode mnou se míhali nakažení. Po nějaké době jsem byla unavená a tak jsem si sedla na jednu z větví. Vytáhla jsem z batohu lízátko a strčila si ho do pusy. ,,Omnomnom" cumlala jsem ho a zvedla se. Zase jsem se rozeběhla.

Po nějaké době jsem se ocitla v Tokyu. Všude se to hemžilo nakaženými. ,,Jak dlouho,že je apokalypsa? Pět let?" zeptala jsem se sama sebe. Vypadalo to tu hrozně. Člověk by neřekl,že se to tu změní během jediného dne! Začmuchala jsem. Pomalu jsem se vydala k obchoďáku. Když jsem vešla všude byli nakažení. Vedle mě lžel jeden mrtvej...bylo to nechutné,ale viděla jsem (někde),že když se tím potřete,neucítí vás. A tak jsem to znechuceně udělala. Kulhavě jsem procházela kolem nich a opravdu si mě nevšímali. Pomalu jsem brala věci do batohu. Nějaké limonády,cocacolu,šťávu,vodu (hodně vody),čaje...potom nějaké ovoce a zeleninu a sladkosti. Jako třeba LÍZÁTKA,sušenky,bonbony a tak různě. Kulhavě jsem zase vyšla ven z obchoďáku. Náhle jsem vrazila do nakaženého. Ten se na mě otočil. ,,Mhmmm,grr,mhmmmm" zavrčel na mě a přiblížil se nosem k měmu tělu. Vyjekla jsem. Náhle se všichni kolem otočili a začali vrčet a slintat. Ztuhla jsem. Okamžitě jsem se rozeběhla. Běžela jsem od nich,ale oni byli rychlí. Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla,ale oni mě doháněli. Zaběhla jsem do nějaké uličky. Jak jinak...byla slepá. Nakažení se ke mě přibližovali. Polkla jsem. Zavrčela jsem si něco pro sebe a otočila se k nim zády,prudce jsem vyskočila (docela dost vysoko,to mě překvapilo) a tím jsem se dostala do půlky zdi,škrábala jsem se pořád výš až jsem nakonec zeď přelezla. Seskočila jsem a utíkala k lesu na ty vysoké stromy. Tam jsem si na jeden vyšplhala a udýchaně zavřela oči. Nějak jsem usnula...a vzbudila se až ráno,probudilo mě šimrání na nose. ,,Huh? Co to...je?!" vykřikla jsem. Před mýma očima bylo něco černého, hebkého špičatého. Hledala jsem co to je,štípla jsem do toho a málem se podělala bolestí. Vedlo to od mýho..zadku! Bylo to černé. ,,Kobale,co to je?!" vykřikla jsem. ,,Hm,asi ocas..." řekl s pokrčením ramen. ,,Asi...OCAS?!" Zaječela jsem. Prudce jsem dýchala. Opřela jsem se o kmen stromu a zavřela oči. Co s tím budu dělat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blackie Blackie | 15. dubna 2015 v 16:59 | Reagovat

Mhh připomíná mi to Zombies
slabě mlátit do hlavy :D
Pokud jsou něco jako zombs měli by být pomalý
Super díl,těším se na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama